Američané KYLESA si dokázali svým mixem sludge, hardcore, psychedelie a metalu vybudovat na klubové scéně vcelku rychle respektované postavení. Jejich špinavý až hrubý zvuk, obohacený o zajímavé hudební nápady se fandům alternativy hned od začátku líbil a netypické obsazení, čítající dva regulérné bubeníky a potetovanou roštěnku s kytarou, celkový dojem ještě umocnilo. Předchozí zářez „Static Tensions“ z roku 2009 potvrdil stoupající formu kapely a není tedy ani divu, že novinka „Spiral Shadow“ byla v jistých kruzích očekávána s velkým napětím.

Vysoká očekávání však mohou snadno zůstat nenaplněna a možná nejsem jediný, kdo po prvním poslechu nasadil překvapený výraz. Pravdou je, že KYLESA se od svých začátků neustále vyvíjí, ale tentokrát nabral kvintet ze Savannah trochu nečekaný směr. Jestliže minulé nahrávky charakterizovala především razance a tah na branku, tak u „Spiral Shadow“ dostávají prostor o mnoho klidnější postupy. Kapela už netlačí tolik na pilu a nechává se unášet spíše na vlnách psychedelických vibrací a atmosférického brnkání. Což o to, vliv LSD byl v hudbě této party vždy přítomný, ale tentokrát to možná trochu přepískli a nový materiál zní až moc odevzdaně. Zejména pomalé tempo v druhé polovině desky doprovázené hypnotickými motivy skoro uspává. O vzrušení se stará pouze jediný živější kousek „Back And Forth“, který je ale tak malinký, že není skoro vidět.

Na druhou stranu jsou ale na albu i některé velmi silné motivy, které kolikrát předčí cokoliv, co kapela dříve nahrála. Zejména vlnící se linky „Crowded Road“, střídání nálad u „Tired Climb“, nebo naléhavý kousek „Don´t Look Back“ zní opravdu zajímavě a potvrzují kvalitu téhle kapely. KYLESA se na „Spiral Shadow“ pokouší o něco jiného než v minulosti, častěji jsou slyšet vyhrávky či sóla na kytaru. Laura Pleasants zpívá mnohem více čistým, melodickým(?) hlasem a více prostoru dostávají oba bubeníci. Nový materiál je o dost klidnější až rozvážný, ubíhá většinou pomalým tempem a tvrdost předchozích nahrávek je odsunuta stranou. KYLESA zachovala svůj klasický drsný zvuk, ale není už tolik přesvědčivá, jako třeba na albu „Time Will Fuse Its Worth“ (2006), které mne i po letech dokáže zvednout ze židle.

Takže abychom si rozuměli. Album obsahuje některé velmi výrazné momenty, ale jako celek nemá očekávaný tlak. Kapela nahrazuje razanci atmosférou, zůstává však na půli cesty. Na první poslech se možná novinka jeví jako příjemné překvapení, ale po delší době přehrávání volím přeci jen raději starší alba. „Spiral Shadow“ není nuda, ani průšvih, nato má kapela příliš zkušeností, ale po výborném „Static Tensions“ se přeci jen jedná o drobný ústup z vytyčených pozic. Aktuálně to kapelu táhne někam do oblasti SONIC YOUTH, nebo k jemnějším a přemýšlivějším kolegům typu BARONESS anebo CALLISTO, což je sice zajímavý hudební směr, ale ke kapele typu KYLESA mi bohužel moc nepasuje.